Počátky existence skupiny sahají do roku 1997, kdy se z punk-rockového souboru vykrystalizovalo instrumentální trio Tomáš Zahoř (basa,kytara), Honza Chaluš (bicí) a Martin Volšický (kytara). Jejich tvorba se od počátku zaměřovala na netradičnější přístupy k hudebnímu vnímání okolního světa a v průběhu dalších let docházelo k nástrojovým změnám. Po několika demo nahrávkách pak v průběhu let 2008-2009 konečně vzniká regulérní řadové album Zimokruhy (Guerilla records, 2009), zachycující současnou tvorbu. Ta se může jevit nadčasově, ale zároveň i navozovat stav jakéhosi statu quo, nezávislého na okolním dění. Jakoby si členové tvrdohlavě trvali na svém světě a záměrně ignorovali ten okolní. Má to tu výhodu, že nekopírují nejrůznější módní tendence a nevýhodu, že pokud se bojíte do těchto dveří vstoupit, jen těžko porozumíte. Navazuje se tu na to nejlepší ze spíše brněnského pojetí alternativního rocku, veselí si odskočilo jinam, a pokud se nemáte chuť důkladněji zaposlouchat, jen těžko postřehnete spoustu detailů. Skladby Stromu stínu nejsou ani trochu depresivní, spíš zadumané, přemýšlející. Nejsou to písničky v klasickém slova smyslu, příběhy s jasným začátkem a koncem, spíš dokumenty o hledání. Hledání smyslu i sebe sama. V textech tak najdete řadu metafor a podobenství, hudební složce jsou spíš partnerem, než jejím vysvětlením. Soukromou terapií, která může fungovat i na své okolí.             A. Kocábek

Soubor založil v roce 2003 tehdy jednadvacetiletý trombonista a hráč na eufonium Jan Jirucha jr. se svými spolužáky z konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze. Od té doby prošel soubor několika změnami v obsazení, v současnosti má orchestr 14 členů a nejvýraznější změnu oproti předešlé podobě představuje využití zpěvu trombonisty Štěpána Janouška a Doroty Barové, která navíc přináší zvuk violoncella. V roce 2009 vystupuje na prestižním festivalu Struny podzimu, díky němuž vstupuje Bucinatores Orchestra do širšího mediálního povědomí. Nověji se band projevuje jako avantgardní jazzový orchestr objevující inspirace ve „vážné“ hudbě 2. poloviny 20. století, jež využívá hudební elektroniku.